PRO INZERENTY

Šťastné odcházení ředitelky ZOO. Eliška Kubíková skončila po 13 letech.

31/08/2018

Jaroslav Šnajdr

Jihlava – V čele jihlavské zoo stála posledních 13 let, ale strávila v ní téměř 30 let svého života. Teď pomyslné žezlo pře-dala svému nástupci. Eliška Ku-bíková opustila k poslednímu červnu ředitelskou židli. Jihlavskému expressu poskytla exkluzivní rozhovor o svém odcházení.

• S jakými pocity svou funkci po 13 letech opouštíte? Byla ta 13ka pro vás šťastná?

Ano, pocity štěstí, či spíše uspokojení převládaly. Splnila se mi většina plánů a přání, přičemž ně-které z nich lze řadit do kategorie snů. Pravdou je, že to nebylo vždy jednoduché ani příjemné. Za mnohými úspěchy bylo hodně námahy, někdy i nervů či bezesných nocí.• Co považujete za dobu, kdy-jste byla ředitelkou, za největší úspěch? Jednoznačně je to pro mě realizace projektu Zoo pěti kontinentů. Šest nových pavilonů s řadou expozic výrazně proměnilo původní zoo. V začátcích svého působení jsem ale považovala za úžasný úspěch i expozici surikat, Shetlandský os-trov s poníky, Haciendu Escondido nebo třeba i japonský parčík Ho-kkaidó. Tenkrát jsem si myslela, že expozice medvědů malajských je vrcholem toho, co lze v našich podmínkách postavit. Ve stínu jmenovaných projektů se zdánlivě skromně choulí nenápadné, ale ná-padité vzdělávací centrum Podpo-VRCH, které je ovšem mojí srdeční záležitostí

.• Pokud zmíníme chovatelské úspěchy, tak zvláštní symboliku pro vás mají nedávno narozená mláďata tygrů. Je to tak?

Do zoo jsem nastupovala v období rekonstrukce Pavilonu šelem. Byla jsem při tom, když jsme do tohoto objektu přivezli tygry sumaterské. Pamatuji si Nonju, Sobat i samce Igora. První mláďata se narodila doslova do roka a do dne. Vymýšlela jsem pro ně jména a pořádala první křtiny. A nyní jakoby se kruh uzavíral. Na konci mého působení jsou to po čtvrtstoletí druhá dvojčata. Tajné přání, které jsem se ani neodvážila nahlas vyslovit, se mi splnilo také – tygří holčičky se na-rodily přesně v den narozenin jejich matky. Symbolika je navíc osobní – moje dcera byla tehdy, když se před 25 lety tygříci narodili, stará jako teď moje vnučka.

• Co se vám naopak ve funkci dokončit nepodařilo?

Srdcem jsem pořád osvětář a má hlava i skříně obsahují řadu námětů na vzdělávací programy, informační systém či designové řešení expozic. Jenomže právě tyto věci jsem nestihla realizovat v plné míře. Víme, jak to je s kovářovou kobylou a ševcovou ženou… Také jsem plánovala napsat nějaké publikace o zoo a na to už vůbec nezbyl čas. Zatím nedotaženým projektem z kategorie snů zůstali tasmánští čerti. Podnikla jsem řadu kroků, které podmiňují získání tohoto vzácného australského zvířete. Nyní záleží na novém vedení, zda tento ambiciózní projekt dotáhne do reálné podoby

.• Co jste řekla svému nástupci? Měla jste pro něj nějakou radu?

Můj nástupce chtě-nechtě poslouchal mé názory a chcete-li rady po 13 let a přirozeně se asi spíše těší, až si bude moci dělat věci po svém. Také jsem si kdysi myslela, že bych řešila situace lépe, než můj tehdejší nadřízený. Až časem jsem pochopila, že ne všechno bylo špatně. To chce čas.• Jaké jsou vaše další plány?Posledních 29 let jsem čerpala dovolenou po dnech, maximálně po týdnu, a tak si chci dopřát po-řádné prázdniny. Chci si utřídit myšlenky a dát časový prostor novému řediteli, aby se svobodně mohl rozhodnout, zda-li moji pomoc v nějaké podobě bude potřebovat. Z původních aktivit bych si chtěla zatím ponechat funkci člena Komise pro zoologické zahrady MŽP ČR. Nově mě zaujala nabídka Sdružení Česká zoo k účasti na jejich aktivitách. Unie českých a slovenských zoologických zahrad mě jmenovala čestným členem, na to jsem velmi hrdá. Už proto bych chtěla zůstat součástí světa zoologických zahrad.

• Je něco, co jste ještě neřekla v žádném rozhovoru a chtěla na závěr toho našeho dodat?V každém kolektivu je to tak, že ho někdo vede. Lídr by měl mít především vize a dělat vše možné i nemožné pro jejich na-plnění. Samotná realizace ovšem spočívá na onom kolektivu. Většina zaměstnanců jihlavské zoo se s velkým pracovním nasazením a obětavostí podílela na společném díle. Chtěla bych jim podě-kovat. Bez nich by jihlavská zoo nebyla taková, jaká je a já bych se nemohla ohlížet za svým působením s takovým uspokojením.

Jaroslav Šnajdr

Líbil se vám tento článek?
14000

doručovacích schránek

10

odběrných míst

25000

výtisků každý měsíc

734 353 574